Jak jsem zmiňovala v předchozím dílu, naše dcera teď nemá moc v oblibě dlouhé cesty autem. Její první narozeniny jsme ale chtěli strávit nějak speciálně a jelikož raději než materiální dárky, darujeme zážitky – koupili jsme lístky na vlak.

Původně jsme zvažovali Švýcarsko.Při plánování cesty jsme ale zjistili, že bychom museli v Linci přestupovat a cesta by zabrala víc hodin, než bychom chtěli. Tak jsme se rozhodli, že výlet do Lince bude stačit.

E-golf tentokrát ve vedlejší roli

Našeho e-golfa jsme v pátek večer zaparkovali u Hlavního nádraží s dojezdem kolem 120 kilometrů a poté nasedli na vlak. Pro sebe jsme měli celé kupé (a po přejezdu hranic i celý vagón). Jelikož nám ale na poslední chvíli pozměnili vagón na starší, než obvykle jezdí, dostali jsme od průvodčího ještě jako omluvu poukázky do jídelního vozu nebo na další jízdenky, což bylo velmi milé gesto. Navíc nám kočárek a kufr uložili do vedlejšího vozu, takže jsme v kupé měli dostatek prostoru a dceru krásně zabavili.

Cesta do Lince nám tedy utekla rychle, na Hlavní nádraží jsme dorazili po desáté hodině večer. Zhruba dvacetiminutovou procházkou jsme došli do našeho hotelu Courtyard by Marriott. Čekal na nás krásný pokoj, včetně dřevěné postýlky pro malou. Pokud byste do tohoto hotelu dojeli elektromobilem, nebudete mít problém s nabitím. Má k dispozici 8 pomalých nabíječek a v jeho okolí je několik dalších.

Elektromobily všude kolem nás

Mimochodem elektromobilita je v Linci rozšířená, stejně jako cyklostezky. Aniž bychom se o to nějak významně snažili, na elektromobily a nabíječky jsme naráželi neustále.

V sobotu ráno jsme posnídali v hotelu, kde byly opravdu skvělé snídaně s neuvěřitelnou nabídkou. A poté s plnými břichy jsme vyrazili prozkoumat město. V Linci jsme byli týden před Vánocemi, takže jsme stihli ještě vánoční trhy, které byly na několika místech a pro nás to bylo i ideální řešení jídla. Výlet jsme se totiž snažili přizpůsobit potřebám dcery, takže jsme na návštěvu restaurací moc času nenašli.

Také jsme naráželi na problém, že o víkendu je v Linci dost obchodů a podniků zavřených. Některé restaurace mají otevřeno jen večer (od půl šesté dál), jiné ještě třeba dvě hodinky přes oběd. I to byl důvod, proč nám nakonec udělaly radost pravé rakouské klobásky na trzích.

Sobota v Muzeu budoucnosti, neděle v minulosti

Sobotní odpoledne jsme strávili v Ars Electronica Centrech, kterému se také říká Muzeum budoucnosti. Rozkládá se na několika patrech a věnuje se jak umělé inteligenci, hudbě, tak třeba i lidskému mozku. Najdete tam i část věnovanou dětem a ta nás velmi bavila. Vstupné pro dospělého vyjde na 12 eur, tedy zhruba tři stovky.

Na neděli jsme si naplánovali jízdu tramvají na nejstrmější tramvajové trati v Evropě na Pöstlingberg, kde se kromě vyhlídky a kostela nachází i Dračí jeskyně (oblíbená atrakce pro děti). Jízda byla fajn, zpáteční jízdenka nás vyšla na 7,60 euro – tedy zhruba 188 korun (za dospěláka), ale atrakce pro děti nás příliš neoslovila. V prosinci je totiž otevřeno pouze v neděli, a tak jsme strávili hodinu jen čekáním ve frontě. Atrakce byla tedy dost plná a podle nás to za to čekání nestálo. Lístek pro dospělého nás vyšel na 6,40 euro, tedy 158 korun.

Dobré kafe o víkendu neseženete

Celou sobotu a neděli jsme se snažili najít kavárnu s dobrým kafem, bohužel se nám to nepodařilo. Kavárny s výběrovou kávou byly o víkendu zavřené a tam, kde měli alespoň pákový kávovar stejně podávali kávu z automatu, který stál hned vedle. Navíc za dost přemrštěné ceny.

V pondělí ráno jsme se opět skvělou snídaní rozloučili s naším hotelem a vyrazili procházkou přes město k nádraží. Jako suvenýr jsme si samozřejmě museli odvézt linecký koláč, který chutnal moc dobře.

E-golf po návratu mile překvapil

Domů jsme tentokrát dojeli o něco hezčím vlakem. V jídelním voze jsme proměnili poukázky za horkou čokoládu a před pražským Hlavním nádražím se setkali s naším e-golfem. Ačkoliv stál tři dny a tři noci venku (teploty v noci padaly pod nulu), dojezd byl dokonce o 9 kilometrů vyšší a auto v naprostém pořádku. Navíc sedat do vyhřátého auta, za jehož několikadenní parkování jsme nezaplatili ani korunu, bylo moc příjemné.

Zpáteční jízdenky na vlak nás vyšly na 1300 korun, s naším e-golfem by to bylo ještě asi o tři stovky víc. Tenhle výlet byl ale speciální právě tím, že vlakem tak často nejezdíme a obávám se, že dřív než za rok, jím znovu nevyrazíme. Těšíme se totiž na další výlety, které podnikneme naším e-golfem a které (snad) udělají radost i dalším elektromobilistům na YouTube kanálu Dobité Baterky. Dcera totiž dostala k narozeninám novou autosedačku a vypadá to, že se s delšími jízdami blýská na lepší časy! 🙂